Doháníme co se dá :)

Takže – co se všechno stalo? Tak tedy jen tak namátkou, co si vzpomenu … panička úspěšně zvládla absolutorium a už na ní nikdo nemůže, protože má v průkazu původu titul… :) (to je toho, já ho mám taky) Pro mě z toho vyplývá, že na mě bude mít snad víc času a nebude tolik nervózní :)

Podnikli jsme taky spoustu výletů – třeba na Zbořený Kostelec nebo Příhrazské skály. Kromě toho jsem byl s páníky i na chatě na Slapech, kde jsme měli soukromé molo s lodičkou, tak jsem se v ní poprvé v životě vezl a moc se mi to líbilo J Celé 3 dny jsem plaval do úmoru a pořád ne a ne se vody nabažit :) Páníci si mimo jiné letos usmyslili samostatnou dovolenou (to jako bez mé maličkosti) a odjeli se rekreovat do Mikulova a do Vídně. Tou dobou jsem byl u babi a dědy v Nižboru a řeknu Vám, že jsem to zvládl moc dobře. Sice se mi trochu stýskalo, první noc jsem spinkal zababušený do paniččina trička a kdykoliv bouchly dveře od auta, běžel jsem se k plotu podívat, jestli se pro mě nevrátili…, ale ve výsledku jsem byl prý moc hodný a šikovný pejsek, který se nechal odvolat i od honění s kočičkou :) Když se pro mě pánečci vrátili a já uslyšel známou melodii, kterou na mě panička píská, řítil jsem se k ní jako blázen, skočil jí do náruče a oblizoval a funěl a .. a tak vůbec… prostě jsem měl velikou radost, že mě ty moji dva člověčí neopustili a vrátili se pro mě :)

K bodům, co se staly musím ještě přidat velký krvavý průjem, který mě zastihl nečekaně jednoho rána, a z kterého měli páníci velký strach … Dostal jsem ale od paní doktorky antibiotika a ještě nějaké tabletky, které mi páníci rozpouštěli ve vodě a stříkačkou dávali do tlamičky a pak už jsem byl zase zdravý jako rybička :) Díky Bohu …

 Velikou událostí je, že moje největší kamarádka Dupinka porodila 8 krásných štěňátek, 6 holčiček a 2 kluky. Několikrát za nimi panička byla, když už byla větší, tak pak i já, ale řeknu Vám, že na mě těch divousů bylo nějak moc … Dnes už mají všechna miminka nové pánečky, doma u Haničky zůstal jen jeden chlapeček – Jeníček, kterého si nechala Hanky sestra Nina. Nutno podotknout, že Jenda má fakt super povahu a pokud mu to vydrží, bude to první pes – kluk, který bude mým kámošem.

Nedávno jsme byli společně (panička a já, Hanička s Dupčou a Jeníkem, Ilča s Tesou – Dupinky ségrou, Monča s Májou - Dupinky miminkem, Kačka s Chvilinkou a ještě Ilči maminka) v Nýrsku a na rozhledně Pajrek. Také jsme se stavovali v agility táboře, kde byla na týden právě Ilča s Kačkou a pejsky Tesou a Chili. Koukli jsme se tak alespoň na pěkný trénink agi parkuru a seznámili se se spoustou nových pejsků, jen mi bylo líto, že jsem si nemohl proběhnout tunel, ale panička říkala, že to prý nemáme zaplacené… Vyzkoušel jsem si tam také s Haničkou výstavní postoj a chůzi v kruhu, protože se teď v sobotu chystáme do Mladé Boleslavi na mezinárodní výstavu a panička poprosila právě Hanku, aby mě dělala handlerku :) Nutno podotknout, že nám to spolu šlo opravdu dobře, tak uvidíme v sobotu…

Abych nezapomněl na našeho nejnovějšího člena rodiny, tak se musím zmínit, že s Danečkem jsme se sžili docela dobře, už se spolu i honíme po pokoji a máme z toho oba děsnou psinu. To mě třeba Danýsek přepadne ze zálohy, strčí do mě čumáčkem a já ho pak honím a on mi uniká a pak zase obráceně :) než se spokojeně uvelebíme vyčerpáni proti sobě ulehnutím na koberec. Někdy mu taky lížu srst, děsně se mu cuckatí, kluk na sebe vůbec nedbá… Taky jsem se pokoušel kutálet si s ním balónkem, když jsme tak pěkně sehraní, ale to nějak nepochopil … Budu ho to muset ještě naučit.

 Tak zatím ahoj…

PS. Na fotky z výše popsaných akcí se mrkněte u nás ve fotogalerii :)