Elsa a Gita

      Nedávno jsem měl večer sraz za barákem s Aishenkou, a koho to s sebou holka jedna nepřivedla…?! Bylo to malé, neohrabané a puntíkaté…. No hrozně divné :) Prohlížel a očuchával jsem si to ze všech stran, tedy důvěru jsem k tomu moc neměl…. Nejdřív se mě to bálo, ale stačila chvilka a začali jsme si spolu hrát a honit se…. Ono to je štěně, představte si to… panička, která už se na ní u jejich paničky Verči byla podívat dřív než já, říkala, že je to nějaký dalmatin nebo co… No ale ty puntíky, řeknu Vám, že jsem si o tom nejdřív myslel svoje… třeba že má neštovice. :) A tak jsem poznal Elsu...

     Taky jsem byl nemocný, bral jsem antibiotika. Dostal jsem nějakou infekci či co a kakal jsem krev a to tak, že moc. To víte, jak se panička bála… Byl jsem ale veselý, kdyby mě ty prášky tak neunavovaly, pořád bych si hrál a kdybych neměl dietku, papal bych od rána do večera… Teď už je mi dobře a jsem celý natěšený, až bude mít panička 7. června po absolutoriu a konečně se začne něco dít… Teď se pořád jen učí a já jedu tak maximálně v sobotu s páníkem do Nymburka. Přes týden je to dost hrůza, žádné výlety, nic… :( A že nás toho čeká moc – Dupinka je březí, tak jsme zvědaví na ty malé válečky a navíc – navíc si přivezli před třemi dny domů už malou Granulku, jak jsem psal minule. Granulka ale není nakonec Granulka, to jen papírově, říkat se jí bude Gita… :) A tak se na Gitušku už móóóc těšíme…. :)