Klubová výstava v Rychetech a pozor - JSEM UCHOVNĚN! :)

17.10.2010 – pro nás velký den. Že jsme jeli s paničkou zase na výstavu, to už by nebylo nic nového – tentokrát do Uhříněvsi, konkrétně Rychet, na klubovku. Ale tentokrát to pro nás mělo být o to významnější, že jsem byl přihlášen konečně i na bonitaci.

Jako vždycky jsme po brzkém ranním vstávání (na to že byla neděle) byli odvezeni páníčkem do Jinočan, odkud jsme posléze vyráželi, ostatně také jako vždy, spolu s Haničkou a Dupinkou. Do Rychet jsme dorazili něco málo po půl deváté a díky poměrně malé účasti jsme snadno zaparkovali, prošli přejímkou bez dlouhotrvajících front a dokonce se nám i povedlo rozložit si své nádobíčko hned u kruhu. Prostě paráda, až na tu všudypřítomnou zimu, která byla dopoledne opravdu lezavá. Ale alespoň nepršelo a to bylo hlavní. Čekání jsme si krátili společným venčením v opravdu pěkném areálu kynologického klubu, což se mi moc líbilo.

Protože poslední mise s Hani jako handlerkou na mezinárodce byla úspěšná, rozhodli jsme se pro repete a i tentokrát jsem nakráčel do výstavního kruhu pod jejím vedením. Nutno říci, že jsme společnými silami dosáhli pěkného výsledku V3, či-li známky výborné a třetího místa. Panu rozhodčímu, který tentokrát pocházel z Německa, se evidentně nelíbily zlaté šeltičky neb všechny této barvy umísťoval na místa poslední… ale tak už to chodí, co člověk, to jiný vkus a rozhodně musíme uznat, že pan rozhodčí posuzoval dlouho, pečlivě a byl velmi příjemný.

Dupinka si tentokráte odnesla ocenění V2, res. CAC a velmi pěkný posudek, za což jí i Haničce patří gratulace :)

Abych se trochu odreagoval, zaběhal jsem si s tlupou kraťand (i když opodál si hrály šeltičky) a byl jsem jako vždy nadšen… panička s Hankou se smály a říkaly, že si určitě myslím, že jsem kraťanda… Panička měla ohromnou radost, že i z takovéto bandy v zápalu nadšení a největší hry jsem byl stoprocentně odvolatelný, což se tam o všech pejskách rozhodně říci nedalo…

A jak dopadla bonitace? Panička měla chvíli tendence jít do toho se mnou sama, protože měla pocit, že v takovouhle významnou chvíli našeho života by to mělo být na nás dvou jako na týmu… Na poslední chvíli však nechala volné pole působiště Haničce neboť nějaký vnitřní hlas jí napovídal, aby se držela původní intuice… A tak se stalo, že jsem byl dne 17.10.2010 uchovněn…. Z počátku probíhaly u komise trochu dohady ohledně mé výšky v kohoutku, protože se nějak nemohly shodnout na centimetrech…z původních 39 nakonec definitivně vzniklo 38 cm a bylo rozhodnuto. Bodejť by předtím nenaměřili víc, když jsem nedůvěrou ve všechny ty cizí lidi, co na mě začaly sahat, začal na stole trošku hrbit hřbet a stahovat ouška… Co bylo pro paničku příjemné zjištění, bylo to, že jsem plnochrupý, nechybí mi totiž v té mé tlamičce ani jeden zoubek…

Tak – teď nás čeká ještě oční vyšetření na CEA, protože panička řekla, že kdybych měl být pozitivní, do chovu mě pouštět nebude… Vzhledem k tomu, že jsme se ale na bonitaci dozvěděli od mojí paní chovatelky, že jedna z mých sestřiček je pozitivní, neděláme si marné naděje, ale taky to přece hned nevzdáme… no ne? Pac na to…