10 km po české vlasti aneb z Tetína za keškou až do přírodní rezervace Koda :)

Včera byl podniknut dlouho plánovaný kynologický výlet po krásách české vlasti. Naší smečku tentokrát tvořila Hanka s Dupinkou, Ilča s manželem Milanem a jejich Tesinkou a Chilinkou, Amoníci v kompletní sestavě - čili Míša, Filip, Vítek a jejich Wanda a Bria a samozřejmě já s paničkou. Byli jsme neohrožení - 6 dospěláků, jedno batole a 7 psů, to byla sestava, která vzbuzovala různé emoce u všech ostatních potkaných turistů :)

Trasu tentokrát naplánovala Ilča a bylo vidět, že ve svém plánování jaksi pozapoměla na nejmladšího člena posádky, což Filip chvílemi komentoval :) Pravda, s kočárkem naše lesní "stezka" opravdu nepočítala... a tak stoupajíce k vrcholu naší cesty i k vrcholu svých sil, byli všichni páníci  pěkně udýchaní a červení a cestou odkládali nerůznější svršky ... nechápu... ti lidi tak málo vydrží... já běhal se všema těma psíma holkama celý den nahoru a dolů a dolů a nahoru a šikmo a všelijak a unavení jsme vůbec nebyli :)

Panička přemýšlela, jestli byl dobrý nápad vzít si s sebou do termosky horký čaj neboť chvílemi byla zralá spíš na zmrzlinu, ale přeci jen ho později ocenila - a to, když jsme dorazili k cíli - ke Kodské jeskyni, kde byla ukryta keška... (no ano, šli s námi Filip, Míša a Hanička, tak co jiného tam mohlo být :)) Usadili jsme se na místním padlém stromu a jali se vytasit se svýma svačinama a zásobama pití. Tedy my pejskové ne, nám se to dalo hezky až pod nos :) Nějakou dobu jsme poseděli, Míša přebalila Víťu :), posilnili jsme se a protože páníkům začala být zima z dlouhého sezení a taky se zaalo stmívat, vydali jsme se zpátky. Cestou jsme uslyšeli několik výstřelů místních myslivců, tak si nás páníci radši vzali na vodítka, co kdyby náhodou... Po nějaké chvíli, když uznali, že nebezpečí už nehrozí, nám nasadili na krky světýlka, pustili nás na volno  a pokračovali jsme dál cstou necestou... Po nějaké době jsme se rozhodli změnit směr a pokračovat jinudy... tenhle krok se posléze ukázal jako neuvěřitelné osvícení někým zhůry... neboť po pár metrech zazněly opět výstřely a začaly se ozývat lesní rohy... Ihned jsme byli připnuti zpět na vodítka a z dálky už jsme viděli kočár s koňmi shluk myslivců se psi a uprostřed jejich hloučku nějakého padlého nebohého tvora, který neměl tolik štěstí jako my...  páníci nechtěli ani domyslet, co by se bývalo stalo, kdyby nezměnili směr a nechali by nás volně běhat... přišli bychom jim rovnou do rány....

Chtěli jsme se jít ještě podívat na hrad Tetín, ale zjistili jsme, že je to příliš daleko na to, že už byla opravdu tma... tak zase příště... :) Díky všem za účast, bylo to moc fajn!