Beznadějné hodiny sídlištěm ...

Panička se rozhodla se mnou intenzivně pracovat na čurání a kakání venku… Jenže já opravdu nechápu, že se to venku může a raději to nosím v sobě za neustálého kňučení a táhnutí směrem domů… Včera vzala panička s sebou ven dokonce noviny, na které chodím čurat doma, ale já sem naprosto nechápal proč – chce si je snad ještě dodatečně přečíst nebo co? A tak jsem je vesele ignoroval… Když jsme konečně po hodině a půl přišli domů, hned jsem běžel na svůj domácí záchůdek… A promrzlá panička ještě mezi dveřmi odevzdaně omdlela…

     Večer jsem jí ale udělal radost a párkrát splnil požadované na povel „lehni“. Nepovede se mi to vždycky, ale občas ano…

     Taky mi zašila Fanouška, kterému jsem tak drobátko skočil do úsměvu a to doslova J Vytrhal jsem mu totiž pusinku, až z ní začaly lézt takové chuchvalce čehosi, co jsem neustále plival a vůbec mi to teda nechutnalo… Tak se panička slitovala a úsměv mu za pomoci jehly a nitě poopravila – prý je zvědavá, jak dlouho mu to vydrží… No, časový interval já za sebe zaručit nemůžu J