Dvě nové kamarádky

Další dva měsíce utekly jako voda. Mezitím jsem byl na několika pěkných výletech, za všechny můžu jmenovat třeba rozhlednu Děd, zříceninu Jinčov (tam jsem byl dokonce i s Nižborskými babi a dědou) nebo zámek Konopiště s nádherným parkem, kde jsem zcela ignoroval volně pobíhající srnku, která ode mě stála sotva pár metrů a já si ji ani nevšiml…. Panička říkala, že je vidět, že prostě nejsem lovecký pes… :) Ta byla z Konopiště také uchvácená, byla tam poprvé a prý se tam musíme vrátit v létě, kdy bude všechno zelené… (nechápu, co má panička pořád s tou přírodou… mě je venku hezky i když je bílo nebo zeleno.. je mi to fuk). Byl jsem i na hoře Říp juknout se, kdeže to ten praotec Čech vlastně postával... :) A řeknu Vám, jestli tam lezl v zimě, tak měl chudák asi co dělat... my teda klouzali dolů stylem - dva kroky nahoru, čtyři dolů a o cestě zpět ani nemluvím... panička litovala, že si nevzala s sebou boby :)

 Taky jsem byl na pravidelném přeočkování na trojvakcíně a přesto, že byla stejná jako vždycky, špatně jsem ji snášel – celý den jsem byl apatický, zpomalený a celou noc a následující den mě trápil průjem a zvracení. Jo, holt není vždycky posvícení…

 Abych nezapomněl, mám dvě důležité novinky – naší kamarádce Máří se narodio 7 krásných štěňátek. Marjánka si dávala pěkně na čas a cca týden nás napínala, kdy že už to bude… Hanička dělala porodní sestru, se kterou jsme byli stále ve spojení a netrpělivě očekávali den D. A proč jsme to tolik prožívali? Inu jednak proto, že máme Má a její paničku Majdu rádi J a jednak proto, že jedna z narozených feneček se mi stane novou kamarádkou – Hanička s Martinem si ji totiž odvezou do Jinočan a pořídí tak Dupince domů novou parťačku :) Už se na malou Granulku moc těšíme….

 A ta druhá zpráva je taky dobrá – mám ještě jednu novou kamarádku, jmenuje se Alma, je o rok starší než já a je to rhodéský ridgeback. Tahleta bezva holka je totiž fenka paniččiny kamarádky Markéty, se kterou panička chodila kdysi jako dobrovolnice za dětmi do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Markétka nám pak odcestovala na dva roky do Maďarska a teď je zpátky a stěhuje se jen kousíček od nás… na Ořechovku. No a tak zavolala paničce a sešli jsme se ve Hvězdě…. Pravda, když jsem Almu uviděl poprvé, koukl jsem na paničku se staženýma ouškama: „To nemyslíš paničko vážně, že s tímhle velikým psem půjdeme na procházku?“ Ale panička se nedala obměkčit, že prý je Alma hodná, tak ať nejsem strašpytel. A já jí důvěřoval. A udělal jsem dobře – s Almou jsem lítal dvě hodiny po Hvězdě jako blázen a i když mám ještě maličko respekt, když zaštěká, přeci jen můžu prohlásit, že je to prima holka… a ani ostatní psi si na mě v její společnosti netroufnou, heč :)