Jak jsem se učil štěkat na povel a po domácku vyrobený parkur :)

22.09.2008 00:00

Dlouho jsem nepsal, panička byla nemocná a tak jsme užívali zábavy dle skrovnosti. Ze všech krevních testů a jiných štrapácií jí nakonec zjistili špatnou funkci štítné žlázy, takže přibudou další kulaté nesmysly do ranní důchodcovské krabičky :)

     V sobotu jsem byl po hrozně dlouhé době venku zase s Dupinkou. Její panička se totiž učila na státnice (které mimochodem následně za 1 udělala :) ), takže na nás neměly čas až teď. Šli jsme běhat do Hvězdy, no já byl úplně nadšený, hned jsme se spolu začali honit. To Dupča vždycky  zalehne a číhá na mě, jakmile se před ní objevím, tak vystartuje a začne honička :) To mě moc baví... dělám kličky a ona ví, že mě nesmí štípat do prdelky, tak na mě provokativně alespoň štěká :) Oba jsme pak vysmátí jako borůvky. A naše paničky taky.

     Trénovali jsme poslušnost, Dupinka nám ukazovala vyštěkávání figuranta (kterým se pro ten okamžik stala  moje panička) a já se za pomoci Dupči učil štěkat na povel. Nemoha mě totiž panička ničím rozštěkat, ukázalo se, že jakmile začne štěkat Dupi, tak se přidám i já :) Pochopil jsem vcelku rychle, co se ode mě chce a třebaže to bude chtít ještě dopilovat, už mi to docela obstojně jde.

     V neděli jsem byl s páníky v Nymburce, páníček mi tam vyrobil skokovky z cihel a laťek a tunel ze dvou svázaných žebříků, přes které přehodil jakousi pěnovou plachtu. A mohl začít domácí trénink s paničkou, jelikož na ten pravý trénink jsme nešli z důvodu mého lehčího kašlíku, ze kterého se léčím poctivě jitrocelovým sirupem. Nutno dodat, že mi to šlo a i během hry s míčkem jsem si jen tak pro radost párkrát tunelem proletěl :)))

      

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode