Jak jsme se stali s paničkou bezdomovci, seznámení s kocourkem Arnoštem a kontrola u paní veterinářky

Včera to teda panička vymňoukla - tedy pardon, vyštěkla. Nebyla v práci, ale ve škole, takže přišla domů dřív, a že se prý půjdeme projít. Nejdřív se teda po prohlídce bytu podivila, že jsem od rána vůbec nekakal, ale to jsem neměl čas jí vysvětlovat, protože už jsem nedočkavě hleděl na dveře a štěkotem vybízel paničku k obutí bot... Panička mi připnula vodítko a otevřela mi dveře na chodbu... Obula si botky a BUM - zabouchla dveře.... a zůstala stát jako opařená. No tak co je? Tak jdeme ne? - poslušně čekám u schodů, až mě vezme do náruče a nechápavým pohledem pobízím paničku - kde se loudáš? Co je? Proč tam tak stojíš? V tom mi panička povídá: "Argoušku, průser, panička je blbá a zabouchla si klíče..." Koukám na ní, ale nejsem si jistej, jestli nám to bude bránit v procházce... Panička tvrdí, že vzhledem k zamykání domovních dvěří dole rozhodně bude... Tak jí věřím. No jo, co teď? Panička kleje, je jen v teplákách, pod kabátem jen tričko bez svetru, nemáme piškoty, láhev s vodou,  dokonce ani telefon, abysme zatelefonovali páníčkovi...nic....

     Panička si prý číslo na páníčka stejně nepamatuje, tak jsme od sousedky zavolali kamarádce Haničce a dali jí instrukce, kam má zavolat ona... No, povedlo se, sousedka ná spustila ven a my šli konečně na tu vytouženou procházku... Když jsme se dostatečně proběhli, vzala nás na azyl kamarádka Blanička do doby, než se vrátí páneček z práce (ten už měl instrukce, kde si nás má vyzvednout). U Blaničky doma jsem byl prvně a něco jsem tam objevil - kocoura! No to sem v životě neviděl... Náležitě jsme se očuchali, s čumáčky nataženými vpřed a nožičkami vzad pro případ rychlého úprku... Jak se zdálo, kocour Arnošt z mojí návštěvy moc radost neměl, už to přeci jen není puberťák a má rád svůj klid... Mě se ale líbil a tak jsem ho olízl od hlavy až k patě... Svou nespokojenost s tímhle gestem mi dal najevo odtáhnutím a odvrácením hlavy. Tak jsem si myslel, že si ho udobřím, když si s ním budu hrát - kdo by si nehrál rád ne? No to jsem se šeredně zmýlil - Arnošt si prý radši hraje sám. Když jsem mu skočil lehce předníma tlapkama před čumák, asi se mě lekl a hrábl po mě packou... Tak ho jeho panička radši odnesla do pokoje... No to se nedá nic dělat. Kamarádi z nás asi nebudou...

     Večer jsme jeli k paní doktorce, za týden si prý máme zavolat na výsledky rozboru mých bobanů..Tedy, taková potupa! Si je rozeberu sám, když budu chtít! Taky mi měřili teplotku, tu mám v pořádku... a neustále přibývám na váze, i přes dietu mám už skoro 4 kg. (No, vzhledem k tomu, že jsem celý den nekakal, tak by se mohlo říct tak 3,60 :) ) Polykám i nadále pastu na střevní mikroflóru, kapou mi echinaceové kapky a teď přibudou ještě kapičky z lichořeřišnice... Prý už mám taky začít dostávat zase granulky - hezky půl na půl s rýží a kuřátkem, abych měl nějaké živiny.

     Mezi pejsky nesmím, paní doktorka řekla, že jsem oslabený a mám počkat, až co řekne laboratorní rozbor... Škoda, už jsem se těšil, že poznám osobně Dupinku i Aishenku a budu mít kamarádky... Ale my to doženem :) Teď jen, abych byl zdravej kluk a nic mi nescházelo...