Lidice, odpoledne v Jinočanech a nepovedený trénink
Hafoj! :)
Panička i já se velmi omlouváme za zanedbávání webíku... Nicméně jak se máme, můžete vidět z fotografií, které na rozdíl od článků doplňovány běžně jsou... Takže - jak jset si mohli povšimnout, nezahálíme, jak by se mohlo zdát, ale stále vesele šlapeme po vycházkách jakými jsou kromě Hvězdy, Břevnovského rybníka, klášterní zahrady a třešňovky třeba i výlety - např. ten do Lidic. :) Tam jsou totiž nádherné louky, na kterých s edá výborně běhat a ač je to trošku morbidní říct, nám se tam moc líbí :) Pejsci tam můžou běhat volně jak se jim zlíbí a ještě jim nehrozí žádné nebezpečí v podobě aut a jiných nástrah. Prostě paráda.
fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/Brevnovska_klasterni_zahrada%2C_tresnovka/
a: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/Brevnovsky_rybnik/
a ještě:chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/Lidice/
Tenhle výlet jsme konali s páníky, ale cca za 14 dní potom jsem tam vyrazil ještě jednou s paničkou a spolu s námi naše velké kamarádky Dupča a Hani. I když už nám počasí tolik nepřálo a místy dokonce mrholilo, byla to i tak paráda. Překrásně jsem se tam navoněl v myší mršině, z čehož jsem měl obrovskou radost. Nemusím vykládat, žë panička už mnohem menší... Dokonce jsem jí prý smrděl... Pche... Neví, co je to vůně... Tak mě na zpáteční cestě šoupli k Dupince do kufru auta, i když jindy jezdím pod nohama paničky... No nevadí. Sice jsem se pořád snažil vyčuhovat, abych na paničku viděl, jestli jí náhodou nesmrdím natolik, aby mě opustila... ale neopustila mě a dojeli jsme všichni čtyři až do Jinočan, kde jsem byl následně našampónován a vydrhnut :( A bylo po vůni..ach jo... Seznámil jsem se tam ale s Matýskem - hrubosrstým jezevčíkem, který je valstně spíš pejsekm Haniččiny babičky, ale to nevadí. Na to, že mu je už skoro deset let, se mnou aktivně běhal po zahradě a na baráku jsme se dokonce i málem poprali o to, kdo je silnější... Ale nedal jsem se, už jsem oraženější a viděl jsme na Matýskovi, že to zase tak vážně nemyslí :)
Panička s Hanďou si udělaly výtvarné odpoledne a vyráběly dárky k Vánocům z hmoty podobné moduritu. Věnovaly s etomu několik hodin, zatímco já si hrál s Matesem aa Dupčou.
Večer pro nás přijel páníček a jeli jsme domů. Řeknu V8m, že jsem se jen najedl a padl jako zabitý. :) Vzácná to chvíle, pravila panička :)
V neděli ráno jsme jeli s paničkou po delší době na agi. Událo se několik změn, Katka nás roztřídila dle velikosti, takže jsem přišel o Dupču, Matyldu i Bena a jsem na parkuru s úplně cizími pejsky. Což se samozřejmě muselo ihned projevit neboť větší zájem než o překážky jsem měl tentokrát o družení se :) Navíc na dráze to bylo samá díra, zřejmě od myší a já strašně rád do každé z nich strkám fífák, abych se podíval, co tam je... Takže ukočírovat mne ten den a zaujmout mne pro běhání bylo dost náročné, téměř nemožné. Druhá věc je ta, že ve chvíli, kdy cvičí ostatní, musím být na vodítku a to je problém. Nechápu, proč musím čekat třeba deset minut, nebaví mě to, neustále štěkám (povzbuzuju ostatní, ale paničce a trenérce se to nelíbí) a tvářím se na paničku naštvaně, že mě drží na řetězu a okřikuje. No a pak samozřejmě nechci spolupracovat a raději si volně běhám... Nutno říci, že včerejšek vypadal, že neumím vůbec poslouchat a panička mě neumí vůbec zvládnout... Těžko někmou v tu chvíli vysvětlovat, že jinak poslouchám dost dobře a problémy s poslušností nemám... Ach jo. Panička říkala, že to bude chtít na mě vymyslet nějakou strategii a nějak mě zabavit zatímco budou ostatní běhat... To jsem tedy zvědav, s čím přijde...
Aby mne aspoň trochu unavila, šli jsme potom z tréninku domů pěšky, na Ladronce mě panička pustila na volno a pak mě vzala ještě do Hvězdy mezi ostatní pejsky... Měl jsem ten den nějak moc energie a ne a ne ji vybít..