Ošklivý kašel

Tak jsem se v sobotu vrátil po třech dnech z Nymburka, byl jsem tam s pánečkem dělat novou střechu… Teda, já jen poštěkával rady na dělníky zezdola, ale asi mě nebrali moc vážně, protože jako psí bouda to teda nevypadá L Taky jsem se tam seznámil s malým člověkem – tedy – s lidským štěnětem – rok a půl starým Štěpánkem. (ty lidi rostou tak pomalu – to my pejsci už jsme v roce puberťáci). No, nejdřív jsme si museli ujasnit podmínky, jako že jsme na tom oba stejně - oba malí a tady v tý hierarchii vlastně jedem každej sám za sebe… A pak nám to docela fungovalo. Dokonce mi chtěl dát napít z flašky, ale protože mě u toho celýho polil, moc jsem z toho našeho pijáckého večírku neměl. Ale nezlobil jsem se na něj, vždyť je to ještě štěně…

     V sobotu jsme jeli domů. Kromě páníčka jsem si s sebou domů přivezl taky ukrutné nachlazení – teče mi z čumáčku a mám suchý, dávivý kašel… Teda ten se mi projevil až v sobotu v noci, takže přes den jsme šli ještě s paničkou (kterou jsem náležitě radostně přivítal a ona mě J ) a páníčkem lítat na opidum do Nižbora…. Bylo totiž moc krásně, tak jsme toho museli všichni tři využít. Panička byla ráda, že už má zase ty svoje chlapi u sebe a pořád se na nás hezky usmívala J

     V noci jsem pak začal strašně kašlat a sípat, až si páníci mysleli, že jsem si něco zarazil do krku. Tak jsme ráno mazali na veterinu a tam paní doktorka říkala, že jsem nastydl a mám zarudlý krk. No to je hezký, já taky z těch nemocí nevylezu… Dostal jsem jitrocelový sirup na odkašlávání a jelo se domů. Po obědě jsme šli na chvíli na procházku do Šárky, venku bylo skoro 20 stupňů, tak páníci uznali, že prohloubení nastydnutí mi nehrozí – snažili se mě ale krotit, abych moc nelítal, jenže znáte to – volnost pohybu, to je balzám na duši… J

     V noci jsem kašlal podstatně víc a hůř, dokonce jsem vyzvracel i nějaký hlen a bílou pěnu. Vůbec jsem se nevyspal, každou chvíli mě přepadlo kašlání a tak jsem chodil po bytě sem a tam a nemohl se nijak uvelebit… Panička ke mně párkrát vstala, dala mi sirup a pohlazení a já na ni koukal smutnejma unavenejma očičkama… Ráno přijela babi Marcela, bude tu se mnou teď celé dva dny, protože páníček zase odjíždí do Nymburka a vrátí se až zítra na večer a panička musela do práce.. Tak hlavně že tu nebudu přes den sám.

     Odpoledne se mnou prý ještě pojedou na veterinu. Chuť k jídlu mě neopustila, radost ze života taky ne, tak snad to nebude tak vážný a já budu zase brzy fit… Držte mi palce!