První okamžiky v novém domově

Cesta domů probíhala v naprostý pohodě... Uvelebil jsem se v autě paničce na klíně a hlavu si položil do výstřihu... Já sice nechápu proč, ale páníček se smál, že je vidět, že jsem prostě kluk... No jasně, že jsem, co s tím pořád máte?

     Celou cestu jsem neudělal ani jednu loužičku a ani jeden bobek... A byl jsem za to hrozně pochválenej (no já teda nevím, jestli přímo za to ale tak nějak jsem se dovtípil, že jsem byl prostě hodnej). Bylo to v klidu, ani se mi neudělalo špatně, jenom ke konci už jsem se vrtěl a nevděl, jak si lehnout. Chtělo se mi totiž spát, ale občas to drclo a tak jsem se zase probral a byl jsem z toho mrzutej...

     Když jsme přijeli domů, panička mě přinesla v náručí do novýho domova... a postavila mě na zem. Tak jsem si sednul a způsobně čekal na místě... (navíc jsem nevěděl, co mě tam čeká, tak kdo by se hned vrhal na průzkum, že jo?) Počkal jsem, až nás dojde i páníček a teprve když jsem měl svojí lidskou smečku pohromadě, jsem se odvážil vydat se na průzkum...

     Dostal jsem hned napapat, což bylo moc důležitý, protože kvůli té cestě, aby mi nebylo špatně, jsem naposledy obědval... Hned jsem zchrupnul granulky a očuchal a ozkoušel si novej pelíšek... VLASTNÍ!

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/prvni_den_doma_16.2.08/

     A teď za mě napíše taky něco panička, abych si mohl odběhnout udělat někde nějakou lumpárnu…

     Když jsme se odebrali na kutě, nechali jsme Argovi rozsvíceno v kuchyni, kde má pelíšek…, uložili ho, pohladili a šli si taky lehnout… Zkusili jsme zavřít dveře do ložnice, ale po chvilce začal žalostný nářek, doplněný škrábáním na dveře, který nebral konce… Doufali jsme, že ho to za chvíli přejde, ale spletli jsme se. Tak jsme dali na radu přátel pejskařů a vzali Arga i s pelíškem k sobě k posteli… a když začal kňučet, tak jsme ho pohladili… jenže Arga to brzy přestalo v pelíšku bavit a putoval po celé ložnici, snažil se vydrápat k nám na postel a přitom žalostně kňučel.. K nám do postele jsme ho ale nepustili. A tak se po chvíli uvelebil u sebe v pelíšku a nakonec přeci jen usnul. V 5 ráno už se ale hlásil o slovo, že je vzhůru a abychom si ho začali všímat…

     Za první den se Argo naučil celkem bez problémů respektovat obojek na svém krku, dvakrát obešel barák na vodítku, i když to probíhalo s občasnou poměrně silnou nevolí, kdy se vždy po chvíli zastavil, posadil a nehodlal jít dál už ani o krok. Pomocí piškotů se nám ale podařilo nakonec obejít postupně celý panelák… Taky už celkem pochopil, že když voláme „Argo“, že se zřejmě jedná o něj… a často po tomto zavolání i přiběhne. S hygienou je to zatím horší, ještě se nám nepodařilo udělat potřebu venku a tak jsme v této oblasti ani neměli za co chválit, tudíž motivovat. Na druhé straně je pravdou, že večer se Argouškovi (možná náhodou, možná ne), podařilo udělat loužičku na plínku, kterou normálně ta jeho nadělení utíráme… Tak třeba je to dobrý začátek…

     Nejoblíbenější hračkou se stal bezesporu míček s rolničkou, na který už si umí pěkně z plných plic zaštěkat. Gumového pískavého ptáka se ze začátku spíš bál, ale brzy pochopil, že mu nic neudělá a teď už slouží jako dobré okusovadlo. Dalším favoritem na okusování se stalo buvolí ucho a dnes v noci (Argova druhá noc u nás) přinesl páníčkovi i hadrový uzel, který z počátku naprosto ignoroval… Páníček byl udiven, kdo to na něj ve fázi tvrdého spánku doráží a ještě udivenější byl, když promnul oko a zjistil, že Argoušek si usmyslil si ve dvě ráno hrát  Nemusím dodávat, že Argovo nadšení pro daný moment páníček jaksi nesdílel…