Seznámení s Dupinkou

08.04.2008 00:00

 

Hned na úvod musím napsat, že výsledky z laboratoře jsou negativní a já už zase pravidelně kakám tvarovaný tuhý bobany jako dřív.. Tak hurá!

 V sobotu jsem se konečně seznámil s Dupinkou! No ale kdo mohl tušit, že je tak veliká? Prostě jsem z ní měl respekt… dokonce by se dalo říct, že jsem se jí bál, ale pšt… Ona na mě byla moc hodná, jen si mě očuchávala, ale pro jistotu – radši jsem si lehl na záda a ukázal jí bříško, jako aby viděla, že proti ní fakt nic nemám a rozhodně jí nehodlám odporovat – vždyť je starší (a – a to je hlavní důvod - mnohem, mnohem větší…) Šli jsme s mojí a její paničkou do Břevnovské klášterní zahrady. Tam mě začala Dupinka prohánět, a já, i když bych si troufl říct, že jsem rychlejší, mám ale kratší nožičky, takže mě vždycky doběhla a já kvíkal strachy, aby mě nepřišlápla…. Nepřišlápla, byla opatrná, ale vyprávějte to někomu, kdo je mravenec a řítí se na něj chrobák…

     Potom nám paničky házely míček, já vždycky nadšeně vyběhl, ale když jsem viděl, že pro něj běží i Dupi, tak jsem to vzdal… A nepomohla ani podpora paničky – prostě tam nejdu, jsem malej… Dupču pak její panička na chvíli odvolala a bavily se po svém, takže jsem mohl v klidu být se svou paničkou a běhat pro míček, který mi házela… A ukázat, že to taky umím J Potom jsme si paničky na chvíli vyměnily a ta moje si hrála s Dupinkou a já zase s její paničkou…

     Byli jsme venku dvě hodiny, panička mezi nás dělila piškotky, pořád jsme někde běhali a já přišel domů tak uondaný, že jsem si jen natáhl všechny čtyři tlapky a spal jako špalek. Zdálo se mi, jak jsem velikej a honím mrňavou Dupinku…

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/prvni_venceni_s_Dupinkou/

      V neděli jsem byl s pánečkama zase v klášterní zahradě, chodím tam moc rád, jsou tam veliké louky, kde se dá krásně utíkat J Potkal jsem se tam s jednou hezkou slečnou – pekinézkou. Panička se smála, že jsme skoro stejně veliký, ale psí slečna už nebyla štěňátko a tak se na moje provokace ke hře tvářila všelijak, jen ne nadšeně. Spíš ji to nechávalo chladnou a jako správná dáma dělala, že ten okolo lítající tajtdrlík s ní nemá naprosto nic společného.

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/Brevnovska_klasterni_zahrada_doma/

     Jinak mě panička chválí, naučil jsem se docela obstojně, že když přede mě položí piškotek, řekne „nesmíš“ a odejde, sedím na místě a čekám, než se vrátí a dostanu povel „vezmi si“. Jsem opravdu šikovnej pejsek a každej, kdo mě pozná, se diví, co už všechno umím, když mi ještě nejsou ani 4 měsíce…

(Jen to čůrání a kakání venku kdyby nám šlo… ach jo… - pozn. paničky)

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode