Silvestr, problémy s jedním hrdým majitelem lovečáků a výprava na Točník

 Jsme v jednom kole - tedy aspoň panička, která má zkouškové období... to nemám rád, protože na mě nemá moc času. Navíc je zima a tak nepodnikáme ani tolik výletů a dlouhých procházek. Protože taková hodina a půl ve Hvězdě pro mě není dlouhá procházka... to mi nestačí. To se nepočítá :)

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/snehove_prochazky_ve_Hvezde/

    Takže abychom to shrnuli - Silvestra jsme trávili pokojně u kamarádů páníků - Wolfíka a Jany, kteří bydlí kousek od nás... Samozřejmě mě vzali s sebou, do nového roku přeci musíme vstupovat společně :) U Jany jsem se poznal s Kubíkem - německým špicem, který je bohužel v područí Janiny maminky a je neustále nošen v náručí... takže naše komunikace dle toho i probíhala - já se chtěl družit, on mě chtěl pokousat... nicméně nakonec se smířil s tím, že tam prostě ten večer budu a vzájemně jsme si jeden druhého přestali všímat... Páníci zatím hráli poker a aktivity.

1. ledna večer jsme vyrazili na novoroční procházku na Pražský hrad. Panička měla obavy, jestli mě pustí do areálu, ale nikdo tam nehlídal, takže jsem v klidu prošel. Ale řeknu Vám, že dlažba na nádvoří není pro mé tlapky nic moc :( 

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/novorocni_prochazka_na_Prazsky_hrad/

     5. ledna jsme vraceli Blance Betynku, pravda - byl jsem docela nesvůj, kam že ji to nesou a ještě chvíli po té jsem ji hledal na místě, kde jsme měli stát klec...

     S paničkou jsme podnikali procházky do Hvězdy, někdy s Dupinkou a Hani, někdy sami...S Dupčou jsme měli jeden nepěkný zážitek... Dupi hárala, byla zrovna v nejleším, nicméně jsme vyrazili i tak do Hvězdy lesníma stezkama s tím, že v blízkosti psů byla na vodítku nebo jsme majitele poprosili, aby si psa na chvíli podrželi... Vše probíhalo v pořádku, já si občas přičuchnul, ale jinak jsem se choval slušně a spíš jsme se honili a lítali a balónkem. Ale když jsme se vraceli po pláni zpátky domů, běželi nám naproti dva lovečáci. Páníček šel pomalu daleko před námi, tak na něj paničky zavolaly, jestli by si je nemohl zavolat, že nám fena hárá. Myslely, že neslyšel, protože nijak nezareagoval. Zkusily to tedy znovu, ale on zas nic. To už psi na Dupču naskakovali a paničky je musely odhánět. Když došel až k nám, řekl, že si psi neodvolá, že to stejně od háravky nepomůže, a že je na místě, kde psi můžou běhat na volno, tak že máme prostě smůlu my. Paničky na to, že zatím nám všichni vyšli vstříc a že i hárává fena se musí venčit.. a on zase, že jestli s ním budeme jednat takhle, tak už si je nepřivolá vůbec. To už Hanka nevydržela a řekla mu, že je kretén... a šli jsme.. jenže psi za námi. Byli dotěrní, byli velký a měli sílu. Paničky každá jednoho odhazovaly za obojek, křičely na ně, aby táhli domů a postupně jsme je pánovi tak vlastně odváděli pryč... On nic, stál uprotřed pláně a pískal na píšťalku, což bylo jediné, na co se zmohl, i když my už byli kdo ví kde... Takhle jsme s nimi zápasili celou cestu až na sídliště. Už jsme byli zoufalí, já se chvílema bál, jak panička s Hankou křičely a klopil ouška a krčil se.. panička mě vždycky musela vesele říct, že to není na mě, že já jsme šikovný a hodný pejskek a pak jsem měl radost a běžel s nimi dál... (Hanka mě potom chválila, že jsem parťák, že dokážu držet basu - to v tomhle případě znamená nezastavovat se a jít poslušně s nimi...) Hanka vzala jednu chvíli Dupču do náruče pře náruživými nápadníky , ale dlouho ji neunesla... Paničky nechtěly psi nějak fyzicky napadnout, věděly, že by to odnesli v podstatě neprávem, že jim jen velí pud a zbytečně by se pak třeba báli lidí... a tak na ně jen vztekle řvaly a v nejnutnějším případě je odhazovaly za obojky pryč... Cesta domů tak byla opravdu dlouhá.. prosili jsme cestou několik lidí o pomoc, o přidržení psů za obojky, než my utečeme pryč, ale všichni se báli... (no zpětně to vlastně nemůžeme mít nikomu za zlé, v tu chvíli jsme je v duchu ale proklínali :) ) Jen jeden pán je chvíli podržel, ale vysmekli se mu, tak to vzdal... Nakonec se nám přeci jen podařilo přemluvit dva mladé lidi, aby psi podrželi a utíkali jsme rychle domů... Doma jsme s Dupčou dostali každý žužlátko a rozohněné červené udýchané paničky si roztřesenýma rukama vařily čaj a přemýšlely, jestli ten blbec oparvdu ještě stojí na pláni a píská, což by znamenalo, že je mu jeho hrdost přednější než jeho psi, které Bůh ví, jestli ještě někdy najde... vrátí se sami - najdou cestu? Pravdou je, že z toho paničce nebylo dobře hodně dlouho a přemýšlela o osudu těch psů, kteří vlastně jen následovali svůj pud...

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/s_Dupi_ve_Hvezde_a_na_snehu/

     To byl zážitek z Hvězdy a jinak jsme taky podnikli velkou zimní výpravu na hrad Točník, společně s Dupi a Háňou s námi ještě jela Matylda s paničkou Bájou. A bylo to fajn. Krásné zasněžené čtyři hodinky plné běhání, vyzkoušel jsem si i trénink revírů, snad nám to s paničkou půjde časem líp... :) Cestou se k nám přidal anglický setr, pravděpodobně pejsek z hradu, jak jsme se později dozvěděli od jedné místní paní, když jsme se snažili dopátrat jeho majitele neboť jsme měli důvodné podezření, že poběží za autem, až budem odjíždět... nestalo se tak.. asi byl doopravdy místní :)

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/vyprava_na_Tocnik_Argo%2C_Dupi%2C_Matylda/