Speciální výstava kólií a sheltií Praha Krč (23.8.2008)
Tedy to zase byla jednou akce ta výstava J Ještě v pátek odpoledne před výstavou jsem při tréninku odmítal chodit v kruhu doleva, takže panička byla zoufalá a skutečně postrádala veškerou naději, že nějak uspějeme. Spíše kula plány, jak to udělat, aby ostuda nebyla tak veliká J Na konec, když viděla, jak odmítám respektovat výstavní vodítko, strhávám si ho z krku, válím se po zemi, metám salta a apod., rozhodla se, že výstavu absolvujeme s obyčejným vodítkem, které sice není tak tenké jako to výstavní, ale taky to není žádný řemen. Takže to bychom měli. A co s chůzí? No trénovali jsme co to šlo, až sem si nakonec řekl, že paničce tu radost udělám a poměrně hezky jsem začal chodit v kruhu doleva až k večeru... I to byla ale pro paničku ohromná radost a moc mě chválila. Hráli jsme si pak za to vždy po tréninku s míčkem. Celý pátek a sobota ráno se tedy odvíjela v duchu - kruh, balónek, pauza, kruh, balónek, pauza, kruh.... V pátek večer jsem byl ještě našampónován jemnou procedurou Johnson´s Baby J a řádně učísnut.
V den D, v sobotu, panička popadla ohromnou sportovní tašku, spolkla dvě pilulky imodia a páníček nás vezl do Jinočan, kde už nás čekala Hani s Dupulkou. Hanička si od paničky rovněž vzala prozřetelně imodium, já v JInočanech mezitím objevil korelu v kleci, z čehož jsem byl udiven já i korela, chvíli jsem se přetahoval s Dupinkou o uzlík a po té jsme se již mohli vydat na cestu do Krče.
Po zápisu a zkontrolování našich očkovacích průkazů jsme obdrželi igelitovou tašku s dobrotama, katalog, prospekty atd. atd. a vrhli se do víru výstavního hemžení J Kam oko dohlédlo, byla všude samá kólie, majestátně vyhlížející dlouhosrstá, elegantní kraťanda nebo bystrá ťapající šeltička J Nádherná podívaná… tedy nejen pro paničku, protože já byl z tolika pejsků u vytržení a se všemi jsme se chtěl ihned přátelsky družit, což v tom chumlu bylo poměrně dost nemožné J
Usedli jsme blízko u našeho kruhu, kde jsme hned spatřili Britney s Maruškou, kterak si cvičí chůzi J Kousek opodál jsme se setkali s mým tatínkem Ričim a jeho paničkou Janou. Doposud jsme se znali jen virtuálně, konečně tedy byla možnost osobního setkání, při němž se zjistilo, že jsem taťuldu o dva centimetry přerostl J Byli jsme moc rádi, jak panička, tak já, že jsme měli možnost tohohle příjemného setkání, jen paničku dodatečně mrzí, že jsme dočista zapomněli udělat fotografii. Tak snad někdy příště.
Čekání, než na nás přijde řada, bylo dlouhé, několikrát jsme byli s paničkou na procházce, ale většinu času jsme postávali u kruhu a koukali, jak to jde ostatním. Já poštěkával, byl jsem dozajista nejuštěkanější šeltie široko daleko… Stát na místě mě nebavilo, kdepak, pořád jsem někde něco čmuchal a hlavně – hlavně jsem si chtěl hrát s pejsky, kteří o to nejevili zájem.
A konečně bylo vyvoláno naše číslo a my mohli naklusat do kruhu. Chůze není naší nejsilnější stránkou. Vzhledem k našemu tréninku před výstavou, kdy jsem razantně stávkoval a začal chodit až večer před ní, jsme neměli moc času se sehrát a navíc – i když mě panička vzala do kruhu ještě před zahájením výstavy, abych si vše náležitě očuchal, stejně tam bylo stále co ke zkoumání… Panička spíš popobíhala než rychleji šla, takže i já podle toho nešel, ale spíš běžel. To nám pan rozhodčí zcela po zásluze vytkl a doporučil, abychom si na to pro příště dávali pozor. Dle jeho slov: „Máte krásného pejska, tak je zbytečné, aby to pak takhle dopadlo.“ Měl pravdu a panička to věděla. S vysazením na stůl a prohlížením zubů jsem neměl problémy, stejně tak i postoj na zemi byl celkem slušný. Dojem kazila panička, která najednou nevěděla kam s vodítkem a tak podobně, i když předtím samozřejmě vše pečlivě nastudovala, nervozita udělala své.
Nakonec nám pan rozhodčí řekl, že nám udělí nejlepší možné ohodnocení VN1 (velmi nadějný – první místo), ale kdyby prý byla větší konkurence…. (Moc dobře jsme věděli, že máme víc štěstí než rozumu). Pan rozhodčí byl laskavý, k nám začátečníkům měl pochopení a nad paniččinou nervozitou se shovívavě usmíval. Ještě že tak…
Posléze jsme byli volaní do kruhu ještě jednou, tentokrát šlo o vítěze třídy dorostu, kde se soutěžilo mezi mnou a nejhezčí fenou. Titul vítěze dostala fenečka, Limi Eldia Slapská alej, s čímž jsme právě díky našemu předcházejícímu předvedení počítali. Nutno říci, že to vyhrála po zásluze, jelikož se stavěla moc pěkně a bylo vidět, že nějaká takováhle akce ji rozhodně nerozhází J
Mezitím co jsme se potili v kruhu my, sváděla ve vedlejším kruhu svůj boj i Dupinka J Úspěch měla ohromný, ve své třídě porazila fenu, která má ve jménu titul interšampiona a na minulé výstavě si dokonce na svůj účet připsala BOBa. Hanka se dojetím rozbrečela (nevystavovala ona, ale chovatelka Dupči) a zatímco utírala poslední slzu, připravovala se Dupinka na svoji bonitaci, která mimochodem dopadla rovněž úspěšně a Dupča se tak stala potenciální možnou maminkou budoucích štěńátek. I třetí soutěž o nejlepší chovatelskou skupinu, dopadla pro Dupču, její sestřičky a maminku úspěšně a „Nirreterritky“ opět slavili úspěch prvního místa!
Rovněž musím vyzdvihnout úspěch Britney, která získala v silné konkurenci čtyř fen VN2, což je opravdu nádherné.
Po úspěšném zakončení výstavy jsme dali sbohem trémou rozbolavělým žaludkům a rozhodli se vzít pesany za odměnu vylítat na nedalekou louku. A tak kdo jste 23.srpna 2008 kolem třetí hodiny odpolední brouzdal v Praze Krčí, mohl jste potkat několik unavených, ale vysmátých lidí s pěti kraťandami a šeltií v čele, jak spokojeně a zcela po zásluze dávají průchod svým emocím…
fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/Specialni_vystava_kolii_a_sheltii_Praha_-_Krc_23.8.08/