Strašidelný výjev v Nymburce a nedělní výlet za lovením bobříků :)

 V sobotu mocinky pršelo, ale i přesto jsem se vypravil s páníčkem do Nymburka. Paničce totiž nebylo dobře, od pátečního večera strašně kýchala a slzela, až jsem si myslel, že se mi chudinka dočista vykýchne ze světa! Nevykýchla, ale pro jistotu radši zůstala doma v klidu a kurýrovala se.

     Do Nymburka jezdím rád, je tam prima zahrádka, nakteré můžu běhat. Co na tom, že prší... Rušivý element byl pro tentokrát malý Štěpánek, kterého když jsem spatřil, tak jsem ihned vylezl za krk babičce Noemi. Ta se mě snažila uklidnit a povzbudit, jenže když mě dala na zem, tak jsem se strachy počůral.... :( Řeknu Vám, že děti nejsou teda nic pro mě... ten jejich nekoordinovaný pohyb, vřískot a ledasco na mě vrhá opravdovou paniku. Já jsem jemný citlivý pejsek, kdepak na mě takhle zhurta.

      V neděli už bylo paničce líp, tak jsme vyjeli na výlet. Páníček zatoužil  oprášit sentimentální vzpomínky na letní dětský skautský tábor, kam jezdíval :) a tak jsme vyrazili do lesů a hájů v Nedrahovicích. Cestou jsme se ještě stavili ve skanzenu Vysoký Chlumec. Moc pěkné, paní průvodkyně byla mírně svérázná osůbka, ale možná právě proto nám dovolila, že do areálu skanzenu jsme mohl i já, i když normálně tam pejskové nesmějí. Nutno říci, že do chalup jsem nesměl, ale čekal jsem způsobně venku a jen v jednom případě jsem zvědavě nakouknul dovnitř opřen tlapkami o práh :) Páníci mě chválili, chválila mě i paní průvodkyně, že takhle hodný tedy její pes není :)

     Cesta na tábor pak byla popravdě trochu krkolomná neb jsme se chtěli nejprve někde najíst, což, jak jsme posléze zjistili, není v těchto končinách jen tak jednoduchá záležitost (tedy pokud se člověk nesmíří s hospodou čtvrté cenové kategorie). Když jsme konečně dorazili k něčemu, co vypadalo poměrně slušně a mělo to i zahrádku, z okna penzionu se udiveně vyklonila nějaká paní a zjevně velmi překvapeně se ptala, co prý si u nich dáme. Po našem nesmělém dotazu, zda-li by nám mohla půjčit jídelní lístek, odvětila, že žádný nemají, že nám může udělat smažák nebo slepičí vývar. Že jsme prý první hosti za celý víkend, sem prý nikdo nejezdí... Tak jsme slušně poděkovali, že pojedeme přeci jen ještě dál... Načež paní s nadějí ještě stihla říci, že by nám vlastně mohla udělat ještě tatarák, protože na ten tam věci má..." Načež se paničce udělalo mdlo a nasedli jsme zpět do auta :)

      Po dlouhém trmácení všemožnými vesničkami jsme konečně dorazili do restaurace, kde měli jídelní lístek a ani jsme svou přítomností nevzbudili žádné zděšení :)

     Po napucnutí pupíků jsme opět vyrazili, tentokráte už směr les, kde před lety býval onen cíl naší dnešní cesty - skautský tábor. Místo to bylo opravdu pěkné, já si krásně zalítal, páníček zaslzel dojetím a panička zakusila utrpení čůrající dámy ve vysoké trávě plné roztodivného hmyzu... :) (Nutno dodat, že když mi v té trávě s přisednutím zmizela, odmítal jsem se hnout z místa, dokud se k nám zase nepřidá. Páníček ale tvrdošíjně trval na tom, abych s ním šel dál, tak jsem se alespoň celou cestu otáčel.... :)

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/skanzen_Vysoky_Chlumec%2C_les_Nedrahovice/