Trénink výstavního postoje a mé půlroční narozeniny :)

Teda včera Vám to bylo fajn :) Hned jak panička přišla domů letěli jsme do Hvězdy s Haničkou a Dupinkou. Hani s sebou měla výstavní vodítko, že nás prý naučí, jak se má správně stát v takovém postoji. Taky s sebou měly obě paničky moc mňamek, aby nám to učení hezky šlo :)

     Řeknu Vám, Dupinka je už zvyklá, tak jí tyhle věci nedělají problém a i když není zrovna nadšená z toho, že si panička uprostřed hry najednou usmyslí, že teď budou stát jako na výstavě (i když po rozhodčím a divácích není ani vidu ani slechu), přesto co by kvůli ní neudělala - jde a postaví se... To mě hlava nebrala, pořád jsem dorážel, aby si šly hrát a ne tam stály jako solné sloupy... Hele, Dupčo, vyprdni se na to a pojď si kutálet balonek... Jééé, s Váma je nůďo...

     Tak mě musela moje panička pořád odvolávat, abych jim tam nepřekážel, neloudil ňamky a nepletl se pod nohama...

     Pak nasadila panička výstavní vodítko mě a měl jsem stát jako Dupinka... No to víte že jo, to mě tak bere, čučet do prostoru bez hnutí... No, ale panička z toho má radost, tak teda chvíli jo no...

     (O moc zábavnější teda ale bylo, když si Hani sedla do mraveniště, zatím co nás fotila) :)

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/Hvezda_s_Dupi_a_trenink_vystavniho_postoje_19.6.08/

     Blbli jsme venku přes dvě hodiny, a když jsme přišli domů, panička se tvářila tajemně... Dala mi granulky a smíchala je s kuřecíma kapsičkama a něco u toho zpívala, znělo to jako: "Argo má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví..."  Já mám narozeniny? No to je príma :) A co s ena takové narozeniny dělá a proč vlastně jsou? Konec konců - večeře byla fakt dobrá, ale tohle občas dostávám i jindy... tak čím jsou ty narozeniny tak vyjímečné? Nešlo mi to do hlavy...

     Když přišel domů páníček, vzala panička nějaké balíčky a všichni tři jsme šli do obýváku, kam je přede mě položila. Páníček kameroval a panička mě pobízela, abych se podíval na ty věci ležící přede mnou... No co - kusy nějakého papíru... žádná sranda. Co s tím mám dělat? Prý trhat? To fakt můžu jo? Opatrně jsem naškubl jeden balíček - takovej kulatej... Nikdo mi nenadával...Tak dobrý, tak ho natrhnem víc... a ještě a ještě, jé jé hurá - nový balónek!!! KOukám trochu vyjeveně, kde se tam vzal... jukám po paničce, jestli je jako opravdu můj... pro jistotu ho beru do tlamičky, lehám si a dávám si ho mezi přední tlapičky... a je můj!

Prý mám rozbalovat dál... S druhým balíčkem mi panička musí pomoct, nějak do něj nejde vlézt.... co to je? Nějaký pytlík, hm a co s ním? Koukám na paničku, na páníčka, jak se s tím dá hrát? V tom panička pytlík otevře a dává mi ňamku... Tenhle dáreček mám prý s láskou vybíraný od páníčka :) Jejda, taková dobrůtka - kousek něčeho, co voní jako klobáska. To se s tím musím navonět. Tak šup na zem a válet se v tom... to je labůžo :) A teď hezky spapat.. ňam ňam, to byla dobrota... Třetí balíček na sebe nechvá čekat, stále po zemi rejdím čumáčkem po zbytku klobásky... Panička balíček natrhne a já ho dorazím :) je velký, strkám dovnitř čumáček a už tahám ven veliký barevný plyšový jehlan - no z toho jsem fakt nadšený! To bude přetahováníčko! Jé a on píská, v každém rohu, když ho zmáčknu, tak pískne... Panička se diví, o tom prý vůbec nevěděla... Jsem nadšen! Po zbytek večera tahám triangl za paničkou a hrajeme si :)

fotogalerie: chipzjosefovskepevnosti.rajce.idnes.cz/pul_roku/