Vychajda s Oskarem, jak jsem se polekal a utekl a noční vibrování

Takže - počasí nám poslení dobou moc nepřeje, takže naše vycházky jsou dost omezené na jednoduché kolečko ve Hvězdě. A protože se brzy stmívá, chodí se mnou panička přes den. To ale ve Hvězdě moc pejsků není, takže je povinna házet mi balónek, abych se aspoň trochu vyběhal :)

     V sobotu jsem tam ale měl scůzku s Oskarem a to bylo fajn. Hvězda plná psů, a i když nebylo úplně teplo, nám to nevadilo, my lítali jako blázni. Paničky sice trochu klepaly kosu, ale co by pro nás neudělaly. Seznámil jsem se tam s faraónským psem, panička se divila, že takovou rasu ještě nikdy neviděla. Dal jsem si s ním závod a i když byl o mnoho větší než já a měl delší nožičky, vyhrál jsem. Jeho panička s údivem říkala té mojí: "No, ten náš by měl bejt rychlej, ale když na to tak koukám...." Tak jsme jí vysvětlili, že šeltičky jsou původem pastevečtí pejskové, proto jsme tak rychlí :)

     Musím ale taky prásknout, co mě Oskar provedl. Začíná si trochu vyskakovat a ve chvíli, kdy mě chce jeho panička pohladit nebo dokonce dát piškotek, cvaká po mě zubama a jde mi po čumáčku. To ěm zklamalo, bral jsem ho jako kámoše a teď tohle... Pak už jsem s ním tak úplně v pohodě nebyl, balónek jsem mu radši přenechal a ani honit se mi s ním moc nechtělo.... Snad se to spraví.

     Taky jsme minule zapoměli s paničkou napsat, jak jsem utekl páníčkovi. To byla hrozná akce, ještě teď je nám všem třem špatně a to to paničk aslyšela jen z páníčkova vyprávění. Jel jsem s pánečkem na Dědinu, že e proběhnu v parku. Byla už tma, mlha, takže nebylo moc vidět, no ale já nikdy neutekl, naopak se pořád ohlížím, kde ty svoje lidičky mám... Takže nebyl důvod mít mě na vodítku nebo se jakkoliv strachovat. No a najednou jsme potkali proti nám jdoucí skupinu maminek s kočárky a pejsky. Ta jedna mamina začala strašně křičet na psa a nadávat mu. Já se hrozně lekl a vzal čáru. Páneček mě voall zpátky, ale já neviděl, neslyšel, jen jsem utíkal. Páníček se s bušícím srdcem rozběhl tím směrem, ale protože byla tma a mlha, nikde mě neviděl. Volal, ale marně. Běhal zoufale po celém sídlišti, ale já nikde. Až potkal nějakou slečnu, která se ho zeptala, jestli hledá tu zrzavou šeltičku. Páneček horlivě přikývnul a slečna mu řekla, že sedím támhel u baráku a hrozně se bojím. Páneček vyrazil rychle tím směrem a našel mě u jednoho domu sedět se staženýma ouškama, celého vystresovaného. Mluvil na mě, ale nechtěl jsem k němu jít. V"bec jsme ho nepoznával, bál jsem se moc a chtěl jsem domů. Páníček ke mě pomalu přistupoval blíž a pořád na mě mluvil, až jsem ho poznal a radostí jsem se mohl zbláznit. Zpátky si mě páneček dal na vodítko a když jsme zase míjeli ty maminy, zarputile sjem se zastavil a nechtěl jít dál. Tak mě vzal do náruče a v tom ta maminka povídá: "Taky máte bázlivýho pejsa že jo?" A páneček na to chladně, ale důrazně odpověděl: "On nesnáší, když se řve!!!"

Jinak už asi taky začínám cítit fenky a dělá to se mnou psí kusy. Včera večer jsem neustále chodil od dveří k oknu a zpátky, nasával vzduch a úplně přitom vibroval. Páníci se báli, že mi něco je, vzali si mě do postele a jak mě hladili, vibrovat. jsem chvílema přestal. Panička mě chtěla potěšit a dala mi piškůtek, ale já ho světe div se vůbec nechtěl. Nevídáno. Poslední dobou taky vůbec nechci jíst samotné granule, to už musím mít jó hlad, aby mě pak alespoň v noci páníci zaslechli, jak chroupu... Jiné ňamky ovšem můžu neustále :)