historie plemene

Pokud chce někdo opravdu dobře poznat a pochopit určité psí plemeno, měl by se určitě zajímat o jeho vznik a vývoj. Kde, proč a z jakých předků bylo dané plemeno stvořeno, k čemu bylo dál využíváno, jaké výrazné události na něj působily... V tom příběhu lze najít vše.

Počátky příběhu šeltií nejsou příliš dobře známy, ovšem je jisté, že šeltie pocházejí ze Shetlandských ostrovů. Původně se zřejmě jednalo o všestranné psy typu severských špiců, kteří se na ostrovy dostali s norskými přistěhovalci (mohlo tedy jít o předky dnešního norského buhunda nebo laponského psa). Byli to středně velcí nebo spíše menší "voříšci", velmi odolní a nenároční. Ti měli především hlídat hospodářství a štěkotem oznamovat případné vetřelce. Jestli tyto původní šeltie pásly ovce, to je sporné. Pravděpodobně to nebylo jejich hlavní poslání, ovšem někteří autoři zdůrazňují, že šlo o malého psa k malým shetlandským ovcím.

V průběhu 19. století se pak na ostrovy dostali se skotskými námořníky a farmáři také jejich psi, zejména předchůdci dnešních dlouhosrstých a border kolií (došlo k posílení vloh k pasení) a s rozvíjejícím se cestovním ruchem přijížděli také turisté se psy, literatura zmiňuje např. plemena pomořanský špic nebo (kavalír?) king charles španěl. Tito přistěhovalí psi se s místními křížili. 

Až sem to byly tak trochu dohady (teorií o vzniku šeltií je víc, tahle se mi ale zdá nejrozumnější), další vývoj je už zaznamenán poměrně přesně. Na přelomu 19. a 20. století přivezli skotští obchodníci a námořníci první šeltie do Skotska a Anglie, kde byly brzy prezentovány na výstavách. Zpočátku byly nazývány "Shetland Collies", ale po protestech chovatelů kolií to muselo být změněno na "shetlandský ovčák" neboli sheltie. Přestože je již roku 1914 uznal anglický Kennel klub za samostatné plemeno, nebyly typově příliš jednotné. Někteří chovatelé prosazovali malého psa (cca 30 cm), který se vyznačoval kulatou hlavou, těžkýma ušima a delším formátem těla, jiní naopak chtěli dosáhnout co nejvěrnější zmenšeniny výstavní kolie s typickou dlouhou hlavou a výškou asi 40 cm. Nakonec došlo k určitému kompromisu a současná šeltie má při výšce 38 cm u psů a 35,5 cm u fen "celkovým dojmem připomínat dlouhosrstou kolii". 

Příznivci "koliího" typu prováděli ve svém chovu záměrné křížení šeltií s koliemi. v tomto směru se do historie šeltií nejvýrazněji zapsala chovatelská stanice Mountfort zaregistrovaná roku 1915. Chovatelka opakovaně kryla malou sable-merle fenku kolie jménem Teena psem Walace. Získané vlastnosti (typ, elegance, bohatá srst, dlouhá hlava) dále upevňovala příbuzenskou plemenitbou. S potomky tohoto křížení dále pokračovala chovatelská stanice Eltham Park, která používala kolie i v dalších generacích. Psi z této CHS zásadním způsobem ovlivnili chov šeltií v USA, kde vznikl tzv. "americký" typ vyznačující se výraznou plnou hlavou se silnou spodní čelistí a robustní kostrou.

Kolie Teena přinesla do chovu šeltií také vlohu pro zbarvení blue-merle, které se dříve u šeltií nevyskytovalo. Křížení však způsobilo častý výskyt šeltií s nežádoucí výškou přes 40 cm. Přesto se podařilo ustálit plemenný typ a šeltie z 30. let 20. století už jsou velmi podobné těm dnešním.  

za článek děkuji Janě Zemkové
Při psaní kapitoly o historii byly použity následující zdroje informací:
Räber, Hans: Encyklopedie - Plemena psů I.
Magazín collie a sheltie 3/94: Svobodová, Mlada: Historie chovatelských stanic II.
Mrs. Combe: Shelties (na internetových stránkách CHS Nightwind)